Polymyositida (PM/Polymyositis)

Autoimunitní onemocnění, které způsobuje chronický zánět jednoho nebo více svalů, což brání jejich správné funkci a vede k oslabení postižených svalů. Polymyositida je progresivní onemocnění s velmi špatnou prognózou. Postižení psi se dělí do dvou skupin: první skupinu tvoří mladí jedinci s potížemi při pití nebo polykání potravy, druhou skupinu pak psi mladšího až středního věku, kteří trpí problémy pohybového aparátu, často v kombinaci s obtížemi při polykání.

​

Příznaky

V závislosti na umístění a typu polymyositidy se nejčastějšími příznaky mohou stát:

• Snížená vytrvalost

• Oslabení svalů

• Potíže s polykáním

• (Svalová) bolest

• Horečka

• Celková vyčerpanost, nezájem o hru nebo procházky

• Kulhání / ztuhlost

• Chůze s prohnutým hřbetem

• Chronické zápaly plic

• Slinění Nevolnost Anorexie / neochota k jídlu

 

Mnohé z těchto příznaků mohou být také příznaky jiných nemocí a často začínají jako "nejasné příznaky", což činí diagnózu polymyositidy obtížnou. Pro definitivní diagnostiku jsou nutné další krevní testy na svalové enzymy (CPK/CK), EMG a biopsie svalů na určení diagnózy a prognózy. Někdy je také potřeba vyšetření polykání.

 

Četnost výskytu

Polymyositida se začala v minulosti vyskytovat stále častěji (frekvence byla přibližně 1 % populace). V některých vrzích a liniích byl výskyt četnější a opakovaný, což upozornilo na vysokou pravděpodobnost genetického původu této nemoci. Po mnoha letech výzkumu vyvinula Univerzita v Utrechtu v roce 2021 test DNA pro hodnocení rizika PM a od konce roku 2022 je možné určit riziko rozvoje PM u potomstva při plánovaných spojení pomocí testu DNA chovných jedinců. Došlo k odhalení mutace prvního genu, PM1. Jedinec, který má vadný jeden gen z páru, se nazývá přenašeč (WM/heterozygot) a v populaci je jich kolem 30 %. Riziko onemocnění je u nich velmi nízké. Ani mutanti (MM/homozygous mutant) nemusí onemocnět, jejich riziko je ovšem vyšší.

 

Od ledna roku 2023 se v ČR všichni jedinci před uchovněním povinně testují na PM1 a povolena jsou pouze spojení s nízkým rizikem PM pro potomstvo. Tím je zajištěno, aby se v chovu dále nešířili mutanti. 

 

Důležité novinky

V roce 2025 byl odhalen další gen související s onemocněním polymyositis, nazývaný PM2, který funguje jako akcelerátor. Pokud má jedinec vadný jeden nebo oba geny PM1, je tedy přenašeč nebo mutant, riziko onemocnění se s přítomností mutace PM2 zvyšuje. Pokud je jedinec v PM1 WW, tedy čistý, riziko onemocnění je nulové, bez ohledu na přítomnost mutace PM2.

​

Nyní se nedoporučuje využívat PM 1 mutanty v chovu bez ohledu na stav PM2. U přenašečů PM1/WM vědci na univerzitě v Utrechtu doporučují dotestovat u chovných jedinců PM 2 a mutanty v tomto genu dále nevyužívat. Vzhledem k velkému počtu přenašečů mezi chovnými jedinci a velmi nízkému riziku propuknutí nemoci – od 0,3 do 2% - jsme se rozhodli podobně jako další chovatelské kluby v jiných zemích zatím podmínky chovu nezpřísňovat, protože se obáváme negativních následků ztráty genů. Reálný výskyt onemocnění u nás je velmi nízký, doložen je zatím jen jeden případ u feny PM1/MM (mutant). 

 

Doporučujeme testovat všechna štěňata narozená ze spojení PM1/WW (čistý) a PM1/WM (přenašeč) na PM1 ještě před odchodem k novým majitelům a do chovu vybírat přednostně PM1/WW (čisté).

 

Přenašeči PM1/PM2, budou od roku 2029 znevýhodněni i ve výběru chovných párů v rámci Fit2Breed.

 

Chovní jedinci si mohou dobrovolně nechat dotestovat PM2 a mohou přihlédnout k výsledkům při výběru chovného páru, ale není to povinné. 

​

Našim cílem je postupně snižovat počet PM1 přenašečů v chovu a tím PM2 přestane mít chovatelský význam. Abychom však ochránili genetickou rozmanitost, potřebujeme i nadále používat již uchované přenašeče PM 1 v chovu. Pro naše plemeno by bylo osudné odstranit tyto psy z našeho již tak malého genofondu. Abychom postupně odstranili riziko onemocnění PM, musíme vybírat do chovu ideálně čistá štěňata na PM1.

​​

V současné době probíhá kromě výzkumu genetické příčiny onemocnění i hledání nejlepší léčby vzhledem k přítomnosti dříve narozených mutantů v populaci. Pro více informací se obraťte na Dr. P. Mandigera, veterinárního specialistu v Evidensia Dierenziekenhuizen – oddělení Arnhem, e-mail: p.j.j.mandigers@veterinair-neuroloog.nl. V případě podezření na PM se obraťte pro počáteční konzultaci na MVDr. Markétu Grešíkovou, e-mail: kooiker@seznam.cz.

​

​

​​​Von Willebrandova choroba (VWD/Von Willebrandt disease)

Porucha koagulace, která způsobuje, že krvácení (rány, tepelný cyklus) trvá déle a ohrožuje život.

 

Příznaky

U kooikerhondje se vyskytuje 3. typ této poruchy krvácení (úplná absence vWFaktoru). Často se objevuje krvácení do trávicího traktu a urogenitální krvácení.

​

Četnost výskytu

Vzhledem k tomu, že analýza DNA je k dispozici od roku 1990, v současné době se v rámci populace VHNK (tedy také ČR) nerodí žádná postižená zvířata. Přesto se všichni jedinci zařazení v chovu stále testují.

 

 

Dědičná nekrotizující myelopatie (ENM/Hereditary Necrotising Myelopathy)

Neurologické onemocnění, které postihuje bílou hmotu míchy a vede k paralýze.

 

Příznaky

Postižení psi vykazují příznaky ve věku od 6 do 15 měsíců. Zpočátku jsou příznaky mírné: jemné problémy s koordinací zadních končetin. S postupem onemocnění se jeho progresivní charakter zvýrazňuje. Psi budou "chodit jako opilí" v zadní části těla. V této fázi se začnou objevovat problémy s funkcí i v přední části a jsou narušeny postojové reflexy. Postižená zvířata nepociťují bolest, ale nemoc je progresivní a povede k úmrtí psa před dosažením věku 2 let.

​

Četnost výskytu

Jelikož je již několik let k dispozici DNA analýza, v současné době se v populaci nerodí žádná postižená zvířata. V chovu se v malém množství vyskytují přenašeči, u kterých se nemoc neprojevuje.

​

​

Luxace pately

U tohoto onemocnění dochází ke spontánnímu vykloubení čéšky (pately) nebo k jejímu vychýlení z normální polohy.

​

Příznaky

U plemene Kooikerhondje se nejčastěji vyskytuje mediální luxace pately (vykloubení čéšky směrem dovnitř), vzácněji může být luxace laterální (směrem ven). Při závažných formách (PL stupeň 2 a vyšší) pes okamžitě kulhá a často projevuje bolest kňučením. Postiženou končetinu nemůže používat. Jakmile se čéška spontánně vrátí do své původní polohy, pes může opět normálně chodit.

​

Četnost výskytu

15 % testovaných psů má mírné případy (do stupně 1). Přibližně jednou ročně je VHNK hlášen závažný případ (stupeň 2 a více).

 

Další informace

Chovatelská politika (povinné testování všech chovných zvířat / používání minimálního počtu postižených zvířat) zajišťuje udržování četnosti výskytu postižených zvířat na nízké úrovni. Psi s PL stupně 2 a více nejsou v ČR povoleni k chovu.​​​

​

​​​​

Epilepsie

je onemocnění způsobující opakované záchvaty, které se projevují abnormálním chováním s různými charakteristickými příznaky. Epilepsie se dělí do dvou kategorií: primární epilepsie a sekundární epilepsie. Primární epilepsie je dědičná forma. Ve veterinární praxi definice epilepsie vyžaduje, aby se záchvaty v jakékoli formě opakovaly. Epilepsie je velmi vzácná, ale bohužel neexistuje genetické vyšetření.

​

Příznaky

Záchvaty se mohou pohybovat od malých, atypických záchvatů s širokou škálou příznaků až po klasické generalizované záchvaty. Klasické záchvaty se obecně vyskytují ve věku od 6 měsíců do 5 let (není striktně dáno). Záchvaty se často objevují v noci nebo časně ráno. Pes je v bezvědomí, padá na bok, má natažené končetiny a hlavu zakloněnou přes hřbet dozadu. Poté začne zabírat všemi čtyřmi končetinami. Záchvat trvá od několika sekund do několika minut. Někdy lze záchvat předvídat, ve většině případů však nikoli. Následující fáze se nazývá post-iktální období. Toto zotavení může mít mnoho podob a trvá od několika sekund do několika hodin. Atypické záchvaty se mohou omezit na abnormální svalové pohyby tlapek nebo očních víček apod., přičemž pes je obecně více při vědomí.

​

Četnost výskytu

Díky zvláštní pozornosti, kterou VHNK věnuje tomuto onemocnění, počet hlášených postižených psů klesá. V posledních letech se počet pohyboval mezi 1 až 5 psy ročně v rámci celé populace. V ČR žádný případ není znám.

​

Důležité

Univerzita v Utrechtu spravuje databázi krevních vzorků pro kooikerhondje. Pro účely výzkumu epilepsie potřebuje však krevní vzorky od nemocných psů. V případě podezření na primární epilepsii se prosím, obraťte se na MVDr. Markétu Grešíkovou, která vám poskytne potřebné informace. K vzorku krve je nutné přiložit vyplněný formulář. 

​​​

Renální dysplazie (narušení vývoje ledvin)

Ledviny mají klíčovou roli při odstraňování odpadních látek z krve a udržování rovnováhy tekutin a minerálů v organismu. Jejich selhávání se obvykle rozvíjí pomalu během delšího časového období (chronické onemocnění ledvin) a může být ovlivněno genetickými faktory, stravou nebo oslabením imunitního systému. Někdy však může dojít k náhlému selhání (akutní ledvinová nedostatečnost), například vlivem otravy, úrazu nebo infekce.

​

Příznaky

Zhoršená funkce ledvin brání tělu v účinném vylučování toxických látek, což vede k postupné otravě organismu (uremii). Závažné příznaky se obvykle projeví až ve chvíli, kdy je funkce ledvin snížena o 75 %.

Mezi varovné signály může patřit:

• Nadměrné pití a močení 

• Pomalejší růst štěněte

• Zápach z tlamy 

• Snížený nebo žádný apetit 

• Problémy s nácvikem hygieny 

• Nečekaný úbytek hmotnosti 

• Zvracení nebo průjem

 

Četnost výskytu

Výskyt je nízký, bohužel však neexistuje žádný genetický test na onemocnění ledvin.

​

Důležité

Univerzita v Utrechtu spravuje databázi krevních vzorků pro kooikerhondje. Pro výzkum renální dysplazie (narušení vývoje ledvin) však potřebuje krevní vzorky nebo biopsie ledvin od nemocných psů. V případě podezření na onemocnění ledvin prosím prostudujte náš informační materiál, kde najdete návod, jak postupovat. Informační materiál "ZDE".

 

Dědičné oční onemocnění

Mezi populací Kooikerhondje se vyskytuje pouze několik dědičných očních onemocnění, například:

​

Katarakta

Nedědičná katarakta je zakalení čočky uvnitř oka, které může vést k oslepnutí. Díky restriktivnímu chovu se toto onemocnění u plemene vyskytuje velmi zřídka.

​

Distichiáza

Další řada řas, která může být chirurgicky odstraněna s dobrými prognózami.

Přísná chovatelská politika zajišťuje, že v rámci plemene je velmi málo psů s očními problémy.

 

Zdroj:

web VHNK

MVDr. Markéta Grešíková, kooiker@seznam.cz, tel.: +420 604 487 597

​

​

​