HISTORIE
Kooikerhondje patří mezi stará nizozemská plemena. Obrazy mistrů ze 17. století, včetně Jana Steena, často zobrazují malé psy typu španěl, kteří jsou velmi podobní dnešním Kooikerhondje. Tito psi jsou také vidět na rodinných portrétech z 18. a 19. století.
Kromě obrazů najdeme předky Kooikerhondje také ve starých textech. V knize „Nederlandsche Historiën“ zmiňuje historik Pieter Hooft psa, který údajně zachránil život princi Williemovi III z Orange. V roce 1572 probudilo Williama, který spal ve vojenském stanu v Hermigny, psí škrábání a díky tomu se mu podařilo včas uniknout španělským útočníkům.
NEDÁVNÁ HISTORIE
Na začátku 20. století se klece na lov kachen přestaly postupně využívat a s tím mizelo i plemeno. Během války jeho stavy poklesly na pouhých 25 jedinců. Přežití plemene je zásluhou Baronky van Hardenbroek z Ammerstolu, která ve 40. letech 20. století iniciovala záchranu Kooikerhondje. Nechala vyhledat na venkově podobné psy podle obrázků a vzorku srsti. Takto našla i fenku „Tommie“ z Frieslandu, která je obecně považována za zakladatelku současného chovu Kooikerhondje.
První vrh byl baronkou vyšlechtěn v roce 1942 a dostal název „Van Walhalla“. Nico, vnuk Tommieny vnučky Carlienke van Walhalla, byl prvním Kooikerhondje, který byl zapsaný do prozatímního rejstříku. Přísnou selekcí jedinců s ohledem na jejich zdraví a povahu, se podařilo vyšlechtit zdravé a vyrovnané plemeno. V roce 1971 byl schválen standard plemene a následně byl Kooikerhondje jako holandské plemeno schválen FCI.
LOV KACHEN
Historie Kooikerhondje jako pracovního plemene na vábení kachen se datuje před několika stoletími. Lovci potřebovali pro lov divokých kachen psa, který by sám na pokyn lovce dokázal kachny nahnat do klecí.
Vodní ptáci pobývají v rákosí u vody, pes plave podél křovin, svým bílým, dlouhým, jako prapor neseným ocasem vyláká zvědavé kachny a ve vhodný okamžik musí vyběhnout a začít kachny nahánět. Kooikerhondje byl pro tuto práci výborný – ne příliš velký, ale silný pes s výdrží, kterému nevadí chlad a vlhkost.
