Kooikerhondje na lovu kachen
Jak je to tedy s Kooikry a kachnami? Je to lovecké plemeno, takže je nejspíš loví? Nebo lovcům přinášejí odstřelené kachny? Nebo je vyslídí? Přece patří pod klub loveckých slídičů.
Ani jedno. Kooikerhondje je sice lovecké plemeno z Nizozemska, ale kachny nikdy přímo nelovili. Pouze pomáhali lovcům s jejich nalákáním do speciálních zařízení na odchyt kachen a dalších ptáků, které se nazývají Eendenkooi . Z tohoto názvu také vzniklo pojmenování samotného plemene. Eend(en) = kachní, (de) kooi = návnada. Holandský název „Kooikerhondje“ tedy doslova znamená „vábící pes.“
Obr. 1. Rytina Eendenkooi ze 17. století.
Jak Eendenkooi funguje?
Eendenkooi (v češtině také kačeník) je velká přírodní past sloužící k odchytu vodního ptactva, zejména pak různých druhů kachen. Jedná se malý rybníček, z něhož vede několik úzkých, zakřivených kanálů. Nad těmito kanály jsou nainstalovány síťové chodby a každý kanál končí pastí zabraňující ptákům v návratu. Kanály musí být nejméně čtyři, protože kachny se nerady pohybují proti větru a podle počasí se vždy využívá kanál, který je ve směru proudění větru.
Kolem celého zařízení je bažinatý lesík, díky kterému je na jezeře klid a ticho, a zároveň slouží jako ochrana před větrem. Na jedné straně břehu je řada zástěn s pozorovacími otvory, převážně vyrobených z rákosových rohoží a uspořádaných do tvaru poloviční „rybí kostry“ (viz obr. č.2). Díky tomu se může jak lovec, tak i pes, volně pohybovat podél kanálu, aniž by je kachny spatřily.
Tento způsob lovu se začal využívat na přelomu 15. a 16. století v Nizozemsku, Dánsku a severním Německu. V 17. století se rozšířil také do Českých zemí, kde se ale příliš nerozšířil a poslední kačeníky u nás zanikly kolem roku 1940. Účinnost zařízení byla mimořádná, do čtyř jihomoravských kačeníků bylo v 18. stol. ročně pochytáno až 25.000 kusů kachen a dalších vodních ptáků. V Nizozemsku, Dánsku a Anglii se Eendenkooi v omezené míře využívají dodnes.
Jak probíhal lov kachen
Do kačeníku se divoké kachny lákaly pomocí napolo ochočených volavých kachen, které byly zvyklé přijímat potravu v kanálech uvnitř sítěných chodeb. Odtamtud pak bylo snadné kachny nahnat do klecí na konci chodby, zatímco volavým kachnám bylo umožněno chodbu opustit. Kromě kachen pomáhal lovcům ještě jeden důležitý pomocník - malý pes nazývaný kooihondje nebo později kooikerhondje.
Ve staré myslivecké knize se píše, že se jednalo o chlupatého psa různé barvy od žluté po oranžovou. Na starých rytinách se můžeme setkat se psy strakatými i jednobarevnými, krátkosrstými i dlouhosrstými. V počátcích se nejednalo o stálou rasu, pro lovce byla nejdůležitější jeho použitelnost pro práci. Lovci potřebovali psa, který není příliš velký, je aktivní, hbitý a velmi pozorný, ale současně není hlučný. Dobře se učí, je schopný samostatné práce a nadšeně loví i drobnou havěť, která se vyskytovala v okolí Eendenkooi.
Úkol Kooikerhondje
Lovec si vždy vybral rameno po směru větru a hodil do něj potravu, která kachny přitahuje. V tu chvíli nastal čas povolat do akce Kooikerhondje, který podle pokynů lovce chodil tam a zpět kolem kanálu. Kachny vidí jeho bílý ocas, který ze zvědavosti následují do kanálu. Když jsou dostatečně daleko, objeví se lovec, což je vyděsí a přiměje je letět ještě dál do kanálu. Vábící kachny tuto "hru" znají a odplavou zpět do jezera. Divoké kachny naopak plavou dál do kanálu na jehož konci vidí světlo. Jakmile se dostanou až nakonec, lovec je uzavře v pasti.
Chůze Kooikerhondje kolem zástěn je specifický úkol, při kterém je velmi důležitý zejména dobře osrstěný, v akci vysoko nesený ocas. Tím, že kachny vidí ocas jen tu a tam, velice je láka a přitahuje. Práce psa v Eendenkooi musí být tichá, štěkot by kachny polekal. Z tohoto důvodu naučil lovec vykovávat psa povely nejen hlasem, ale i gesty. Jde to až tak daleko, že pes může po nasazení plnit svůj úkol i zcela samostatně. V dřívějších dobách Kooikerhondje neopouštěl vůbec prostory Eendenkooi, dokonce ani v noci, takže byl zvyklý žít v boudě lovce zcela sám.
Lov vodního ptactva prostřednictvím Eendenkooi vyžaduje unikátní spolupráci mezi lovcem, psem a vábícími kachnami. Jedná se o typický příklad chytání ptactva ptáky – čistá forma lovu na návnadu. Vyžaduje to poměrně dost úsilí, trpělivosti, odbornosti, včetně znalosti kachního a psího chování. V současnosti existuje v Nizozemsku stále přibližně 100 zařízení Eendenkooi; většina z nich je už ale určená pro vědecký výzkum a v některých se stále spolupracuje s Kooikerhondje.
Zdroj:
