Článek se souhlasem autorky přeložil Ivo Koreň, anglický originál zde:
Zamyšlení nad povahou Kooikerhondje
Gretchen Wetzel
Nedávno jsem měla spor s jedním Kooikřím začátečníkem poté co jsem řekla, že moji Kooikři na rozdíl od mnoha jiných nejsou zlí, za což jsem ráda. Možná že "zlí" nebylo to správné slovo, chtěla jsem jen zdůraznit, že mám radost z dobré povahy mých psů, ale moje slova spustila živou diskusi. K mému lehkému zděšení to byla pro mnoho diskutujících první zmínka o špatné povaze některých kooikrů, ačkoli mnozí z nich sami bojovali s reaktivitou svých psů. Jen o tom nemluvili, protože si mysleli, že jejich psi nejsou typičtí Kooikři nebo že je to jejich osobní selhání. Tito lidé si pořídili štěně plemene, jemuž zjevně nerozuměli, a aniž bych někoho chtěla obviňovat, shodli jsme se, že se o povaze tohoto plemene nemluví tak upřímně, jak by mělo. Nedostatečné pochopení povahy vede u tohoto plemene často k nedostatečnému rozlišení, co je "normální", a co "nenormální".
Je MNOHO Kooikrů se špatnou povahou. Pod "špatnou povahou" mám na mysli nespolečenskost, reaktivitu nebo strachovou agresivitu, anebo skutečnou agresivitu vůči psům nebo lidem. Některé z těchto problémů lze samozřejmě obejít nebo nacvičit snáze než jiné, ale pokud nějaký chovatel nebo nadšenec neuznává, že u tohoto plemene mohou být velké problémy s povahou – buď není dobře informován, nebo záměrně klame. V Clubregistru, mezinárodní databance všech narozených jedinců, jsou problémy s povahou zaznamenány, pokud je majitelé nebo chovatelé nahlásí. VHNK (nizozemský klub Kooikerhondje) vydává čtvrtletně zpravodaj s informacemi o nedávno zemřelých psech a příčině jejich úmrtí. Podle něj je alespoň jednou ročně nějaký pes uspán kvůli problémům s povahou. Vzhledem k tomu, že mnoho, nebo většina případů problematických psů není nahlášena (ať už byli nakonec uspáni nebo ne), lze usuzovat, že je to podstatný problém. Zejména když důvodem neoznámení je pocit vlastního selhání, snaha zabránit pomluvám nebo ochrana svého chovatelského byznysu. Neoficiálně se v komunitě ví o jednotlivcích a liniích vykazujících nepřijatelnou úroveň agresivity.
Kooikři nejsou ani nejsnadnější, ani nejlépe pochopené plemeno. Co tedy můžeme udělat pro zlepšení jejich povahy a povědomí o ní? Na semináři VHNK v roce 2017 se diskutovalo o tom, že by povaha mohla být tématem semináře v roce 2020, ten ale je stále odsouván kvůli covidu. Zatím tedy přináším aspoň předběžnou úvahu.
Problém s chováním nebo Kooiker?
První věc, již by měl každý pochopit, je, že Kooikři nejsou malí setři ani retrívři, a ani větší kavalíři s menšími problémy se srdcem. Ačkoli jsou to skutečně lovečtí psi, co se týče jejich mentality a povahy, jsou tak vzdáleni labradorům nebo zlatým retrívrům jako jakýkoli teriér nebo hlídací pes. Téměř každý, kdo si pořídí Kooikra, má zkušenosti s jiným plemenem (často větším). Pokud ale očekává podobné chování a podobnou interakci, tomuto specifickému plemeni správně neporozumí. Chtěla bych proto všechny vyzvat, aby se především snažili dobře pochopit ZAMÝŠLENÉ chování Kooikrů.
Podle webových stránek VHNK "je Kooikerhondje původně pracovním psem: je to pomocník svého pána, strážce domu a majetku a hubitel myší a krys… Je vždy velmi ostražitý, ale zasáhne, pouze když je k tomu dobrý důvod. Je velmi citlivý na hluk a křik. Nevychází s každým. Zpočátku může být trochu rezervovaný k neznámým lidem, dětem a jiným psům. Podle povahy pravděpodobně buď zavrčí nebo uteče, když cítí nejistotu. Ale jakmile někoho přijme, je to začátek celoživotního přátelství." (https://www.kooikerhondje.nl/en/the-breed/).
U Kooikrů se předpokládá ostražitost a teritoriální chování. Když zrovna nepracovali v eendenkooi, měli hlídat své území a upozorňovat na cizí osoby, psy nebo predátory kachen. Přitom měli lovit krysy a jiné škůdce ohrožující hnízdící kachny nebo majitelovy zásoby. Jejich práce vyžadovala věrnost, rychlou inteligenci, nezávislost, nebojácnost a lovecký instinkt srovnatelný s teriérem. Tyto vlastnosti jsou spíš spojovány s pracovními nebo hlídacími plemeny nebo opět s teriéry. NENAJDETE je u většiny loveckých plemen. Takže bavíme-li se o povaze nebo problematickém chování, první téma, jež si musíme vyjasnit, je – nechová se Kooiker jako správný Kooiker, jen to jeho majitel nechápe?
Štěká pes na pošťáka, který přijde k domu? Je podezíravý, když se k vám přiblíží cizí lidé? Trvá mu dlouho, než přijme nové psy do okruhu svých známých? Honí sousedovy kočky? Řekla bych, že za přiměřených okolností toto chování není problém, ale projev toho, že se kooiker chová jako Kooiker. Některé z těchto projevů by samozřejmě byly nevhodné u jiných plemen - ale musíme si dát pozor, abychom netrestali nebo se nesnažili výcvikem odstranit chování, jež bylo vyselektováno v generacích jeho předků. Toto chování může být pro toto plemeno žádoucí, ale nežádoucí pro konkrétního majitele – a tam dochází ke konfliktu.
Skutečná agresivita je něco úplně jiného a neměla by být tolerována. Nevyprovokované, kruté nebo opakované útoky na psa nebo člověka ze strany kooikra překračují hranici jednoznačně nežádoucího chování. Není to ostré chování, jež bylo podstatné pro jejich práci jejich předků. U skutečně agresivních psů je nejprve třeba vyloučit nebo vyřešit případné zdravotní problémy, a poté vyhledat dobrého trenéra nebo behavioristu. Agrese by měla být hlášena do registru a – jakkoliv je to nepříjemné – nebráním se eutanazii v těchto nevyléčitelně agresivních případech, kdy je ohrožena kvalita života psa a rodiny i možnost najít pro psa nový domov.
Socializace, příroda vs. výchova ("Všechno je to o tom, jak je vychováváte")
Je takové množství zpráv o špatné povaze Kooikrů prostě výsledkem nedostatečné socializace nebo neúspěšné výchovy? Určitě to nelze vyloučit, ale kdo se dovolává starého hesla "všechno je to o výchově", je v tomto století nebezpečně pozadu. Nedávný výzkum zpřesnil informace o dědičnosti mnoha vlastností včetně fenotypu (jako je dysplazie kyčle), ale také chování. Epigenetický výzkum ukázal, že určité fobie mohou být dokonce přenášeny z obou rodičů na potomstvo.
Zjednodušeně platí, že povaha se zhruba z 50% dědí po rodičích. Je důležité zajistit zbývajících 50% pečlivou, pozitivní socializací a výcvikem (jak během pobytu štěněte u chovatele, tak v novém domově). Štěňata by měla být vystavována novým předmětům, místům a lidem minimálně každý den, a to mnohem déle, než bývá nutné u "snadnějšího" plemene. Kooikři mentálně dozrávají pomalu a já bych dvouletého jedince ještě nepovažovala za "zralého". Intenzivní sociální výcvik zvolňuji až mezi druhým a třetím rokem věku. Jedna šestitýdenní školka pro štěňata NESTAČÍ k tomu, aby bylo kooikří štěně dobře socializované na celý život. Kooikři vyžadují hodně práce, aby se "povedli", ale všechna ta námaha se vyplatí, když tím získáte skvělého dospělého společníka.
Když si domů přivezete své štěně, není nic, co byste mohli udělat s 50% jeho osobnosti zděděnými po rodičích. Proto buďte při hledání štěněte a chovatele velmi vybíraví. Pokládejte otázky a dávejte pozor na varovné signály v odpovědích. Skutečně JSOU chováni a prodáváni naivním kupcům agresivní nebo jinak méněcenní psi – zjistěte si to a vyhněte se jim. Můžete hovořit s někým, kdo se setkal s rodiči (na výstavě, na nějaké akci nebo ideálně s jejich veterinářem)? Pokud ne, proč? (Nikdy nevycházejí z domu kvůli reaktivitě nebo jen proto, že žijí daleko od civilizace?) Můžete hovořit s majiteli babiček, dědečků, tet a strýců nebo polovičních sourozenců vašeho potenciálního štěněte? Mají rodiče výstavní nebo soutěžní tituly? Pokud ne, proč ne? Tato otázka je složitější, protože si nemyslím, že pes musí být šampionem výstav, aby byl dobrým rodičem (zejména v malé populaci!). Uvědomte si ale, že psi jsou diskvalifikováni z výstav a soutěží pro špatné chování. Titul z výstavy proto znamená přinejmenším, že pes akci absolvoval, aniž někoho pokousal, takže se o něm dozvíte trochu víc než o psu bez titulů. Seznamte se s co nejvíce psy, hovořte s ostatními zkušenými chovateli, kteří tyto psy také znají, a dávejte si velký pozor na varovné signály při rozhovoru s chovateli.
Nezapomínejte, že zejména v naší zemi (USA, pozn. překladatele), ale i v cizině, jsou Kooikři velký byznys. Ti, kdo produkují štěňata pro zisk, nemají žádnou motivaci o svých psech a jejich povaze mluvit pravdu – špatnou povahu svalují výhradně na jiné chovatele nebo tvrdí, že sami "nemají žádné problémy". Chovatelé líčící budoucí chování štěněte pouze v růžových barvách, aniž by uznali reálnou možnost problémů s povahou, poškozují kupce i pověst plemene. Pokud chovatel říká, že se vaše štěně bude jednou chovat jako ten nejpohodovější zlatý retrívr – utíkejte. Pro případ, že přesně tohle chcete slyšet – není to tak a není to ani pravděpodobné, a naléhavě Vás žádám, abyste pečlivě zvážili výběr plemene.
V tomto bodě cítím jistou vlastní vinu. Moji současní psi mají skvělou povahu a v minulosti, když jsme se snažili o oficiální uznání AKC (Americký klub Kooikerhondje, pozn. překladatele), jsme se zúčastnili mnoha přehlídek plemen. Světe div se – rodiče mých psů také mají skvělou povahu. Pocházejí od vynikajících chovatelů a vychovávala jsem je sama poté, co už jsem znala plemeno a jeho požadavky na socializaci. Moji psi jsou příkladem toho, jak úžasné toto plemeno MŮŽE být, ale realita mnoha majitelů je velmi odlišná. Myslím, že moji psi nastavili nereálná očekávání pro ty, kdo je potkali jako příklad kooikerů, a proto je na mně, abych otevřeně hovořila o skutečných povahových vlastnostech tohoto plemene. Žila jsem dvanáct let s reaktivním kooikrem, takže vím, jaké to je, a pochopila jsem se také, na co si dát pozor u budoucích psů. Pokud otevřené komunikování problémů s povahou zamezí tomu, aby si někdo jiný „nabil ústa“, vyplatilo se tento příspěvek napsat.
Zdroje
Přes svou webovou stránku jsem se setkala s překvapivým množstvím lidí, kteří hledali někoho, s kým by toto téma mohli konzultovat. Bohužel nemůžu odpovědět na každou žádost o radu ohledně výchovy nebo chování, takže odpovím odkazem na obecné zdroje.
Váš chovatel – ať už Vám aktivně pomáhá nebo ne, by se měl dozvědět o Vaší situaci a Vašich otázkách mnohem dříve než neznámí lidé na internetu.
Zdroje o chování – projděte si je, abyste pochopili chování vašeho psa. Podívejte se na články a knihy autorů jako Dr. Sophia Yin (Cattle Dog Publishing), Ian Dunbar, Leslie Mcdevitt (Poslušnost i bez vodítka) a Grisha Stewart (velmi doporučuji její učebnici Trénink pro úpravu chování 2.0 jak pro prevenci, tak pro práci s reaktivitou, https://grishastewart.com/bat-overview/).
Najděte si dobrého behavioristu/trenéra. Pokud jste vyzkoušeli jednoho a nefunguje to – zkuste jiného. U tohoto plemene velmi doporučuji najít někoho, kdo se dobře vyzná v tréninku založeným na pozitivním posilování. Můžete začít adresáři certifikovaných behavioristů zvířat, https://www.animalbehaviorsociety.org/web/applied-behavior-caab-directory.php, profesionálů s certifikací Fear Free (beze strachu – pozn. překladatele), https://fearfreepets.com/resources/directory/, a Asociace profesionálních trenérů psů, https://apps.apdt.com/eweb/DynamicPage.aspx?webcode=TrainerSearch.
Využijte své komunity. Máte sice poměrně vzácné plemeno a můžete se cítit osaměle, ale mnoho z nás je velmi aktivních – pokud víte, kde nás najít. Vstupte do klubu chovatelů a do skupin na Facebooku (např. Kooikerhondje CZ – pozn. překladatele) - to je nejlepší způsob, jak se zapojit do mezinárodní sítě majitelů kooikrů. Pokud se můžete s někým poradit osobně, požádejte ho o doporučení trenéra/behavioristy.
VHNK Behavior Counselors (https://www.kooikerhondje.nl/en/the-association/behavioral-problems/) – nizozemský mateřský klub našeho plemene, VHNK, má na této stránce uvedeny dobrovolné behavioristické poradce. Mají zkušenost s plemenem a jsou k dispozici i pro konzultace do zahraničí.
Kdo je autorka?
Za blogem Kooikerology stojí psí nerd(ka) Gretchen Wetzel. Jsem Američanka, která si v roce 2001, ještě před internetem, pořídila svého prvního Kooikra. Jak se rozrůstal obsah internetu i komunity sdílející lásku k psům, úplně jsem jim propadla. Již několikrát jsem za Kooikry cestovala do Evropy, setkala se se stovkami kooikrů, cvičila je a žila s nimi. Cvičila jsem své Kooikry a předváděla je na různých výstavách a sportovních akcích.
