Zdraví

Zdraví plemene KOOIKERHONDJE

Dědičné nemoci u kooikerhondje

MVDr. Markéta Grešíková

 

Plemeno kooikerhondje je známo už od 16. století, kdy bylo chováno jako společník rodiny, malý lovecký pes k lovu kachen, drobných hlodavců i lišek. Široké použití zformovalo geneticky všestranného, odolného psíka s dobrou povahou. Během 2. světové války a po ní došlo k obrovskému úbytku jedinců tohoto typu a jen díky úsilí baronky Van Hardenbroek van Ammerstol se podařilo plemeno znovu oživit. Do chovu bylo během 20 let zařazeno celkem 25 jedinců a úzká příbuzenská plemenitba sebou přinesla celou řadu zdravotních problémů. Po rozšíření chovu byla v Holandsku zavedena přísná opatření na odstranění dědičně podmíněných nemocí a případných nežádoucích povahových vlastností. Tato opatření přejímají zodpovědné chovatelské kluby po celém světě.
U jedinců plemene kooikerhondje se vyskytují následující nemoci:
VWD – Von Willebrandt disease – jedná se o poruchu srážlivosti krve. Projevuje se ve třech formách, které se liší závažností. Z chovu se vyřazují všichni postižení jedinci, a protože v současnosti máme možnost provádět genetické testy, jsou vyloučeni i přenašeči. V Holandsku je povinné testování všech jedinců zařazovaných do chovu. U nás se DNA testy vyžadují u všech chovných psů i fen, jejichž rodiče nejsou testováni. Protože se u potomků VWD DNA testovaných zdravých jedinců nemůže vyskytovat postižený gen – neměli ho jak získat – jsou považováni za nemoci prosté. V tomto případě je ozdravění chovu snadné a rychlé.
Katarakta – u kooikerhondje se objevuje šedý nebo zelený zákal. Onemocnění vzniká z různých příčin a může být dědičného původu. Genetické testy jsou specifické pro každé plemeno, takže není možné využít u nás prováděné testy a zatím o nich nemáme ani informace ze zahraničí. Vzhledem k poměrně malému počtu jedinců plemene je možné, že výzkum dosud neproběhl. Jsme proto odkázáni na klasické ophtalmologické vyšetření, které je nutno opakovat u chovných jedinců každé dva roky. Onemocnění se může projevit už v mládí od 1 do 4 let i později, první příznaky mohou být při podrobném vyšetření patrné i u štěňat. Eliminace z chovu je proto obtížnější, protože vyšetření nezachytí přenašeče bez příznaků. Z chovu je proto nutno vyloučit nejen postižené jedince, ale i jejich rodiče – oba jsou přenašeči – a přímé potomky. Sourozenci mohou, ale nemusí být přenašeči a proto mohou být po vyšetření do chovu zařazeni.
Luxace pately – u některých jedinců se objevují změny v anatomické stavbě kolena, které vedou k větší pohyblivosti čéšky a ve vážnějším případě i k vyskočení čéšky dovnitř nebo ven. Tento stav je bolestivý a vede ke znehybnění končetiny, pes skáče po třech nohách. Spontánně nebo opatrnou manipulací se vše vrátí k normálu a kulhání okamžitě vymizí. Pevnost vazů fixujících čéšku testuje specialista ortoped pouze mechanickým vyšetřením, bez narkózy. RTG vyšetření obvykle není třeba. Do chovu jsou zařazeni jedinci s volnou patelou pouze ve spojení s pevnou patelou. Na psech s luxací čéšky v boční poloze se nedoporučuje chovat.
Epilepsie – onemocnění projevující se typickými záchvaty typu grand male – spojené s křečemi, sliněním a ztrátou vědomí nebo petit mal – mírnější záchvaty, rozostřený, nepřítomný pohled, nevnímaní okolí. Do tohoto typu onemocnění patří také netypické projevy, jako např. chytání neexistujících much. Záchvaty mohou vznikat z různých příčin, proto je pro určení diagnózy vždy třeba vyloučit jiné onemocnění. O epilepsii hovoříme při opakovaných záchvatech, nejméně dvou až třech bez nalezení příčiny – zvíře se jeví jinak zcela v pořádku a všechna vyšetření jsou ve fyziologických rozmezích. Může se jednat o dědičné nebo idiopatické (neznámá příčina) onemocnění. Eliminace z chovu je obtížná, protože záchvaty se mohou projevit ve vyšším věku, kdy už jedinec zasáhl do reprodukce. V chovech lze vysledovat linie, ve kterých se objevuje epilepsie častěji. Na postižených jedincích se nedoporučuje chovat a dále není vhodné opakovat spojení, kde se epilepsie opakovaně projevila.
Hereditární (vrozená) nekrotizující myelopatie  – Hereditary Necrotising Myelopathy – EMN – je obávané degenerativní onemocnění páteře, připomínající roztroušenou sklerózu u lidí. Nemocní jedinci ochrnou a musí být utraceni dříve, než dosáhnou reprodukčního věku, obvykle do dvou let, což bývá pro majitele velkou tragédií. Tato nemoc je jednoduše recesivně kódovaná, aby se projevila, musí dojít ke spojení dvou přenašečů. Jedna čtvrtina štěňat pak onemocní. Vzhledem k dlouhodobému testování DNA kvůli VWD je nashromážděno v laboratoři v Utrechtu dostatek genetického materiálu pro odhalení postiženého genomu. Od poloviny letošního roku je možné na EMN kooikerhondje nechat testovat. V Holandsku tuto nemoc přenáší  15 až 20%  psů. Vzhledem k tomu, že přenašeči jsou zcela zdraví, bylo doporučeno holandským klubem využívat je nadále v chovu, ale pouze ve spojení se jedinci čistými – clear. Polovina potomků pak nemoc přenáší a druhá je čistá. Není tedy třeba obávat se využít v chovu kvalitního psa či fenu, kteří jsou přenašeči – carrier, neboť ve spojení s čistým jedincem nehrozí žádné riziko onemocnění EMN ani žádné jiné zdravotní problémy oproti jedincům clear.  V České republice také máme přenašeče. Proto je nutné dodržovat doporučení holandského klubu, nechat otestovat všechny chovné jedince a spojovat pouze čistého s čistým a přenašeče s čistým. Spojení přenašeč x přenašeč není dovoleno. 
To jsou základní onemocnění, uváděná v literatuře v souvislosti s plemenem kooikerhondje. Neznamená to, že se u jedinců tohoto plemene nemohou vyskytnout další dědičná onemocnění, ale jejich výskyt je sporadický a neobjevují se častěji než u ostatních plemen. Z praxe v ČR je třeba upozornit na výskyt Cushingova syndromu, který se ve velmi raném věku projevil u dovezeného psa a vedl k jeho následnému utracení (viz. ”Manusia’s Polle”).
Pro budoucí majitele kooikerhondje lze doporučit uvážlivý výběr zdravého, aktivního, typicky stavěného štěněte, s dobře uzavřenou fontanelou, nejlépe za přítomnosti odborníka, nebo štěně alespoň krátce po zakoupení nechat prohlédnout veterinářem. Informace o zdravotním stavu je vhodné zapsat do kupní smlouvy, nárok na reklamaci štěněte má nový majitel 6 týdnů od data uzavření koupě. To je velmi krátká doba na projevy většiny dědičných onemocnění, takže následná rizika nese majitel.
Na chovateli je pečlivý výběr rodičovského páru a zodpovědný přístup při výskytu jakýchkoliv vad či problémů se štěňaty, což mimo jiné obnáší i nahlášení takovéhoto stavu poradkyni chovu. Také omezení počtu štěňat jednoho rodičovského páru na méně než 12 před dalším spojením a omezení působnosti jednotlivých psů v chovu na 3 krytí ročně v jedné zemi vede k větší variabilitě genetické informace u štěňat a tím k omezení výskytu dědičných onemocnění.