9. KOOMEETING

9. KOOMEETING 29. - 30. 9. 2018  Rejčkov-Ledeč nad Sázavou

(meeting z pohledu Michaely Nobilisové)

 

 Zápis ze schůze podsekce kooikerhondje "ZDE" 

 

V pořadí již 9. ročník srazu kooikříků v České republice se uskutečnil 29.-30.9. v malebném prostředí Vysočiny. Kookří komunita se postupně rozrůstá a zasahuje již téměř do všech koutů naší vlasti, proto bylo strategicky vybráno místo, řekněme na půl cesty do všech stran, aby byla účast co nejhojnější. A to se, myslím, velmi podařilo. Celý sraz, se nesl v duchu novinek, rekordů a dobré nálady doprovázené štěkáním a dováděním našich chlupatých pokladů.

Každý rok je stejný a přesto jiný. Pejsi rostou, lidé se zde po roce potkávají se známými tvářemi, ale i s nováčky, kteří je následovali a stejně jako oni naprosto propadli těm studeným čumáčkům, hnědým očíčkám a vrtícím ocáskům kookříků. Sraz začal kolem 12té hodiny, kdy se postupně sešla celá smečka v hotelu Kouty. Po dobrém obědě se všichni účastníci ubytovali a vyrazili na společnou procházku po okolí. Smečka byla letos opravdu početná a to nejen do počtu páníčků a paniček, ale především do počtu psích účastníků. Šlo jen těžko spočítat, kolik chlupáčů skutečně bylo, dokonce ani na fotku se nepodařilo svolat všechny dohromady, nicméně odhadem celkové číslo přesahovalo 40 pejsků. Tato skutečnost překvapila nejen účastníky, ale samotné organizátory. Když si vezmete, že v České republice je celkem jen něco kolem 300 jedinců, tak byla účast na srazu opravdu početná.

Po procházce dostali kooikříci zasloužený odpočinek na pokojích a páníčci se šli vzdělávat na Setkání podsekce Kooikerhondje. Jednalo se o prezentaci především informativního charakteru, kde se bylo možné dozvědět mnoho zajímavých informací. Celou prezentaci hodnotím z pohledu lajka, kooikříka mám teprve něco přes rok, a asi především proto pro mě bylo mnoho z těchto informací dříve neznámých a ve výsledku velmi hodnotných. Nicméně novinka byla připravena i pro ostřílenější páníčky – vytvoření podsekce Kooikerhondje v České republice. Nedílnou součásti prezentačního odpoledne tedy bylo hlasování o vedení této podsekce, probrání jejích cílů a samozřejmě celkové fungování tohoto nového uskupení. Další část prezentace, ktrá následovala po pauze na občerstvení, již byla zaměřena více na prakticky využitelné informace a týkala se uchovnění pejsků, výstav a dalších náležitosti, které jsou s tímto tématem spojené.

Večer už následovala jen volná zábava v doprovodu výborného jídla a pití, kdy si na své přišli především páníčci. Hlavní zábavná část pro pejsky byla naplánována na dopoledne následujícího dne.

Hotel byl téměř plně obsazen psí smečkou, což se samozřejmě projevilo i v ranních hodinách, kdy se po areálu proháněla hromada pejsků, kteří vyhnali své majitele z teplých postelí do studeného rána. Sluníčko bylo schované za lesem, který hotel obklopoval. Na trávě bylo ještě vidět jinovatku, ale pejsci i tak spokojeně pobíhali kolem, jako by týden něviděli ani louku, ani své nově nabité psí kamarády ze včerejší procházky. A pak přišla výborná snídaně. Já prostě miluju snídaně v hotelech! No posuďte sami, kdy jste si naposledy udělali ke snídani vajíčka a párečky, k tomu nakrájeli hromadu čerstvé zeleniny, šunku a sýr, jogurt, vločky, ovoce a kupu dalších věcí. Navíc za vás pak někdo ještě umyje nádobí a vy si s plným břichem jen hezky lebedíte u horkého čaje. Prostě pohádka.

Mezitím již ovšem probíhaly přípravy na dopodlení aktivity pro pejsky. Postupně byla připravena 3 stanoviště, kde si pejsci mohli vyzkoušet nové sporty a majitelé se naučit, jak to chodí na výstavách z ještě více praktického hlediska, než si vyposlechli na přednášce předcházející den. Jedno stanoviště bylo určeno právě výstavám, na druhém byl pak připraven agility parkur a třetí nabízelo pejskům možnost vyzkoušet si coursing.

S mým čtyřnohým kamarádem jsme začínali na agility parkuru, který připravila Pavlína Seyfriedová. K této mladé, šikovné trenérce chodíme na agility již nějaký ten čas a tak nás využila jako předváděcí dvojici. Přes můj prvotní strach, že si můj chlupatý puberťák usmyslí, že běhat nebude (a že to s tou svojí tvrdou hlavičkou vážně umí), se nakonec po parkuru proháněl s takovou disciplínou, kterou jsem sama nečekala. Pár skoček a tunelů, které byly na vyzkoušení k dispozici, zvládl na jedničku a kolem parkuru se začala tvořit skupinka majitelů, kteří měli o vyzkoušení parkuru zájem. Pejsci se postupně seznamovali s novými překážkami, učili se proběhnout tunelem či přeskočit laťku na skokové překážce. Nejen majitelé, ale především ti, o které šlo tento víkend nejvíc, tedy kooikříci, byli z agility nadšení.

Druhým připraveným stanovištěm bylo vystavování. Zde byly k dispozici Lucka Maršíková a Markéta Grešíková, tedy nově odhlasovaná vedoucí podsekce Kooikerhondje v České republice a poradkyně chovu z prvního dne. Obě tyto dámy pomáhaly páníčkům a paničkám s ukázkou výstav. Zaměřovaly se na celkový průběh výstavy, posuzování v kruzích, samostatné posuzování pejsků, postoje, měření, kontrolu zoubků a mnoho dalšího, aby byli jak páníčci, tak pejsci na výstavy co nejvíce připraveni a věděli, co je čeká.

Poslední stanoviště, na které se bylo možné podívat byl coursing. Pro nás, a myslím že i pro většinu ostatních účastníků srazu, byl tento psí sport novinkou. Jedná se o sport zaměřený na lovecké pudy pejsků, který zde představila Renata Mandová. Pejsci běží za střapcem který je tažen na lanku po vytyčené trase. Zní to jednoduše, ale je to těžší než se zdá. Trasa obsahuje několik zatáček, kdy se pes, honící svoji kořist v podobě střapce, musí přizpůsobovat změnám směrů. A takto vypadala i trasa připravená na louce nad hotelem, kde si mohla tento psí sport vyzkoušet početná kooikří smečka. Stanoviště bylo po celou dobu plně obsazeno a dle výrazů jak majitelů, tak pejsků mohu myslím s jistotou říci, že se všichni moc dobře bavili. Pejsi honili střepce jako o závod a páníčci se vyhřívali na příjemném podzimním sluníčku, které se do louky opíralo.

Všechna tři stanoviště byla účastníkům srazu k dispozici v průběhu celého dopoledne. Kolem poledne již tedy organízátoři vše sklidili a smečka se odebrala na připravený oběd, kterým byl devátý ročník koomeetingu uzavřen. Všichni se dosyta najedli a postupně odjížděli směrem do svých domovů.

 

Když bych měla hodnotit sraz jako celek, pak nemám výtek. Vše bylo do puntíku vymyšlené, připravené a krásně to sedlo, za což patří velký dík organizátorům a všem dalším osobám, které se na průběhu celé akce podílely. Koho samozřejmě také nelze opomenout je personál hotelu a restaurace, jelikož ti byli také naprosto skvělí. Zaznělo zde mnoho důležitých informací, byla zodpovězena spousta dotazů a i praxe stála určitě za to. Dobrá nálada jak páníčkům, tak pejskům vydržela také po celou dobu a všichni si to krásně užili. Musím říct, že kooikří komunita je skupina opravdu sympatických lidí! A kromě toho, že jsem neuvěřitelně ráda za svého chlupatého parťáka, tak mu vděčím za to, že mě přivedl do této skupiny lidí, což je další velmi příjemný bonus. Už teď se těším na příští rok. :)

 

Fotky si můžete prohlédnout "ZDE" - Lucie Maršíková a "ZDE" - Michal Hurník